II. Dobrodružství u řeky
Příští ráno už Anka, Terka a taky Vlček, který je
doprovázel, dorazili k lesní říčce. Bylo to přesně v půli cesty za babičkou a
králíčci měli hrozný hlad, protože svojí mrkvičku už dávno snědli a vlček byl
na tom ještě hůř. Nemohl jíst pampelišky a sedmikrásky, jako jeho králičí
kamarádky, a tak se aspoň pořádně nabumbal studené vody. Králíčci se k něm
přidali, protože nevěděli, kdy se zase budou moci napít, a tak se naklonili
vedle vlčka.
V příštím okamžiku se však stalo něco strašného. Anka se
naklonila trochu nešikovně a trochu moc a spadla ouškama napřed do vody. Ani
nestačila mrknout a už jí rychlý tok odnášel pryč. Byla už několik metrů napřed
po proudu, když jí vlček po břehu dohonil, doplaval za ní do středu řeky,
popadl jí jemně do tlamičky a snažil se s ní dostat zpátky. Ale říčka se teď
začala rozšiřovat a síla jejího proudu byla mnohem větší. Vlček se učil plavat
teprve nedávno, a tak mu dělalo velký problém už jen to, aby udržel hlavu s
Ankou nad hladinou. Protože se brzy vysílil, nechal se unášet řekou daleko od
Terky, která se je svým hopkáním snažila dohonit, ale marně.
Anka a vlček dlouho takhle pluli s neúnavnou řekou, až se
dostali ven z lesa. Řeka teď pokračovala z kopce do údolí, kde se vlévala do
nějakého jezera. Ani vlček ani Anka ještě nikdy neviděli tak velkou vodní
plochu, ale zaradovali se, protože věděli, že v tom obrovském rybníku se proud
zklidní. A nemýlili se. Netrvalo dlouho a vlček doplaval ke břehu. Pocítili
velkou úlevu nad tím, že už se dostali z toho hrozného mokra pryč, ale zároveň
jim teď začala dělat starost skutečnost, že vlastně vůbec netuší, kde
jsou a jak daleko od nich je Terka.
Daleko od jezera si Terka dělala tytéž starosti a ke všemu
ještě další, jestli se Anka s vlčkem neutopili. Přestože byla statečná,
neubránila se usedávému pláči. Když se ale aspoň trochu vzpamatovala, rozhodla
se, že půjde po proudu řeky, protože jestli je může někde najít, tak jedině v
její blízkosti. "Ještě předtím ale musím něco sníst, " promluvila
sama k sobě, "jinak daleko nedojdu." A jak si umanula, tak udělala.
Ve vlhké půdě kolem říčky bylo tolik šťavnatých pampelišek! Bylo tedy
pochopitelné, že se do nich s chutí pustila. Taková dobrá svačinka jí postavila
na tlapky. A proto se hned vydala hledat svojí milovanou sestřičku a vlčka,
který kvůli Ance riskoval svůj život...
Konec II. části