I. Králíčci na cestě za babičkou
Ve Starém lese kdysi žily dvě králičí sestřičky Anka a Terka. Do doby, než se v okolí vyskytla zrádná a nakažlivá nemoc, bydlely si se svou maminkou a tatínkem v domečku pod vyvráceným dubem velmi spokojeně. Protože byly Anka s Terkou ještě malincí králíčci a pro ně by byla tato nemoc smrtelně nebezpečná, poslali je už nakažení rodiče na nějaký čas za babičkou k Rozkvetlé louce za koncem lesa.
Anka s Terkou se za babičkou těšily, ale bály se o maminku a tatínka. "Co když se už neuzdraví?!" strachovaly se obě. Oni je ale ujistili, že zanedlouho budou v pořádku. A tak se tedy hned další den ráno připravily na cestu. Každá si s sebou nesla jednu mrkvičku a starší Ance maminka přibalila pytlíček s léčivýma bylinkama pro případ, že by se jim po cestě něco přihodilo.
Daly si s rodičema packu a pusinku a vyrazily. Sice teprve končilo jaro, ale počasí už bylo hezké, a tak jim ranní sluníčko krásně zahřívalo hnědé kožíšky. To ale netrvalo dlouho, protože v poledne začalo pršet. Sestřičky se honem snažily najít si jakýkoli úkryt, který by je před deštěm ochránil. Nakonec našly husté kapradí. Domnívaly se, že tam jsou samy, ale mýlily se. Jen o pár kroků dál se stejně jako oni krčil malý zatoulaný vlček. Vlček je narozdíl od králíčků vycítil a řekl si: "Ti jsou malincí, ty dokážu chytit! A až mě tatínek s maminkou najdou, nevyhubují mi, že jsem se ztratil, ale ještě mě pochválí!" zaradoval se. Tak čekal na vhodnou příležitost, aby je překvapil. Když už se chystal vyskočit, ještě neohrabaný vlček zavadil o list kapradí a Anka s Terkou včas stihly vzít do zaječích, ale s tím se vlček nehodlal smířit a začal je pronásledovat. Přestože králíčci prchali, co jim síly stačili, vlček je měl na dosah. Když už se zdálo, že Terce chňapne po ocásku, propadla se pod ním zem. Sestřičky se překvapeně otočily a pochopily: vlček spadl do pasti! Kdyby byli králíčci jen o něco těžší, dopadli by stejně.
Šli se podívat blíž k jámě a najednou jim bylo vlčka líto. Zapadlý pod zemí si lízal zraněnou tlapku a kňoural. "Přece ho tu takhle nenecháme!" řekla Terka. "To máš pravdu, ale co uděláme? Když slezeme dolů, ještě nám ublíží!" namítla Anka. Ale vlček nevypadal nebezpečně. Volal maminku a plakal. Tak se nakonec Anka a Terka odvážily slézt dolů. Anka vytáhla pytlíček od maminky, použila vhodnou bylinku a s pomocí sestřičky vlčkovi ošetřila packu. Ten už neplakal, ale novým kamarádkám děkoval. Všichni se za chvíli vyšplhali z jámy a zjistili, že mezitím přestalo pršet. Zase byl krásný den...
Konec I. části